Albert Einstein

 __________________________________________________________________________________________

  Albert Einstein

 

 "Skutečná hodnota člověka je v prvé řadě určována tím, nakolik a v jakém smyslu se dokázal osvobodit od svého já."

Albert Einstein - narozen 14. března 1879 v židovské rodině v Ulmu.  

Jedna z nejpozoruhodnějších lidských bytostí, která se za dobu existence lidstva na planetě Zemi narodila. Proslul na poli vědeckém zejména jako tvůrce slavné teorie relativity. Albert však nebyl jen pouhým suchým vědátorem. Jeho kulturní, politický i sociální rozhled mu dovoloval, společně s výlučným postavením předního světového vědce, komentovat události a dění tehdejšího světa. Výběr jeho článků byl seřazen do knihy Jak vidím svět.
 
Mohu říci, že jeho názory a myšlenky hlásající sociální spravedlnost, antimilitarismus, pacifismus, lásku i harmonii, mne velmi oslovily a Einsteina lze bez váhání zařadit mezi největší humanisti lidského pokolení. 
 
 
Citace z knihy Albert Einstein: Jak vidím svět
(nakladatelství Lidové noviny 1993):
 
My smrtelníci jsme v pozoruhodné situaci. Každý je na tomhle světě jenom nakrátko. Neví, kvůli čemu, ale tu a tam si myslí, že to tuší. Z hlediska každodennosti, ač o tom nijak hluboce neuvažujeme, víme, že tu jsme pro druhé - především pro ty, na jejichž úsměvu, na jejichž zdraví zcela závisí naše štěstí, ale i pro nejednoho člověka, kterého neznáme a s jehož osudem jsme spajti pouty soucítění. Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom, co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli, myslím na to, že se musím snažit dávat tolik, kolik jsme sám přijal a přijímám. Mám potřebu střídmosti, a přesto jsem si často až tíživě vědom, že toho od svých bližních žádám víc, než je nutné. Nepokládám za spravedlivé, že jsou mezi lidmi sociální rozdíly, zdá se mi, že koneckonců mají svůj původ v násilí. A také mám za to, že pro kohokoliv, pro jeho tělo i ducha, je dobré, když žije skromně a nenáročně.
 
Vůbec nevěřím na svobodu člověka ve filosofickém smyslu. Každý jedná nejen pod vnějším tlakem, ale i podle jakéhosi vnitřního nezbytí. Od mládí byl pro mne vždy čímsi konrétně životným Schopenhauerův výrok: "Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl," kdykoliv vidím, jak je život tvrdý, a kdykoliv to sám zakouším, je pro mne tento výrok útěchou a nevyčerpatelným pramenem snášenlivosti. Vždycky, když si tohle člověk uvědomí, až blaživě to v něm mírní pocit zodpovědnosti, který jinak může působit až ochromivě, a přispívá k tomu, že ani sebe, ani ostatní nebereme zas tak úplně vážně; vytváříme si pak v sobě takový postoj k životu, jaký dává prostor i humoru. 
 
Politický ideál
Můj politický ideál je ideál demokratický. Každému se jako člověku má dostávat vážnosti. Je ironií osudu, že lidé mi vždy poskytovali neuvěřitelnou spoustu obdivu a úcty , aniž jsem to čímkoliv způsobil, natož si to jakkoliv zasloužil. Možná to má na svědomí touha pro mnohé nesplnitelná, touha rozumět těm několika myšlenkám, které jsem si svými slabými silami, ale v neustávajícím zápolení vydobyl.
 
Tajemno
Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít je tajemno. Je to ten nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv opravdového umění či vědy. Kdo ho nezná, kdo už se nedokáže divit, kdo už nedokáže žasnout, je takříkajíc mrtvý a oči má vyhaslé.
 
O bohatství
Jsem navýsost přesvědčen, že žádné bohatství světa nedokáže lidstvem pohnout vpřed, ani kdyby ho měl v rukou člověk sebevíc oddaný takovému cíli. Jen příklady velkých a ryzích osobností mohou ostatní dovést k ušlechtilým postojům i skutkům. 
 
Společenství a osobnost
Uvažujeme-li o našem životě, o tom, oč usilujeme, záhy zjistíme, že téměř veškeré naše konání a snažení se váže na existenci dalších lidí. Zjistíme, že celým svým založením jsme podobni živočichům žijícím pospolitě. Jíme pokrmy, které vyprodukovaly jiní lidé, máme na sobě šaty, které vyrobili jiní lidé, a bydlíme v domech, které postavili jiní lidé. Většinu toho, co víme a v co věříme, nám sdělili jiní lidé, prostřednictvím řeči, kterou stvořili jiní.
Naše schopnost uvažovat by bez fenoménu řeči byla velice chatrná, srovnatelná se stejnou schopností vyšších živočichů, a tak si volky nevolky musíme přiznat, že za náskok, který máme před zvířaty,v první řadě vděčíme našemu životu v lidské pospolitosti.
 
Čím je člověk pro takové společenství, to v první řadě závisí na tom, nakolik je jeho cítění, myšlení a jednání soustředěno na pomoc ostatním lidem v jejich existenci. Podle toho, jaký má ten nebo onen člověk postoj k druhým, ho obvykle označujeme za dobrého nebo špatného. Na první pohled to vypadá tak, jako kdyby sociální kvality toho nebo onoho člověka byly jediným hlediskem jeho hodnocení.
A přece by takový názor nebyl správný. Lze se snadno přesvědčit, že veškeré hmotné, duchovní a mravní statky, kterých se nám od společnosti dostává, za nespočet generací vytvořili tvůrčí jedinci. Jeden objevil, jak používat oheň, druhý, jak pěstovat výživné plodiny, třetí vynalezl parní stroj. 
 
Pouze jednotlivec dokáže přemýšlet a tak vytvářet pro společnost nové hodnoty, ba stanovit nové mravní normy, jimiž se pak řídí život pospolitosti. Kdyby nebylo takových tvořivých, samostatně myslících a usuzujících osobností, nedokázali bychom si ani představit nějaký pokrok ve společnosti; ale stejně tak málo je myslitelný rozvoj jednotlivce bez živné půdy pospolitosti. 

Zdravá společnost je tedy odvislá stejně tak od samostatnosti jedinců,
jako od vnitřní sociální spjatosti. 
 
Citace použita z knihy Albert Einstein: Jak vidím svět (Lidové noviny 1993)
 
 
Teorii relativity představil Albert Einstein v letech 1905 a 1916. Dokázal, že Newtonovy zákony, do té doby považované za obecně platné, neplatí vždy. U objektů velikosti planet a hvězd není čas ani prostor neměnnou konstantou. Jediné, co je podle něj vždy stejné, je rychlost světla. Světlo se pohybuje stále stejně bez ohledu na to, jak rychle se pohybuje pozorovatel. Ostatní fyzikální veličiny, Einstein pracuje především s prostorem a časem, jsou relativní a vždy závisí na pozorovateli a na tom, vzhledem k čemu je vnímá. Žádný absolutní čas ani prostor neexistují.

Paradoxně právě to, že Einstein revidoval Newtonovy zákony nahrává faktu, že některé jeho závěry, které současná věda uznává a aplikuje jsou zřejmě chybné (např. teze o nemožnosti letět rychleji než světlo) a v budoucnosti budou překonané - nicméně pro současné poznání člověka a pro stále se zvyšující laťku dosažené vědecké úrovně, jsou Einsteinovi závěry nezbytným schůdkem na cestě k budoucnosti vědy, která každým dnem od vzniku lidstva přináší nové teorie jež opraví nebo přímo nahradí ty starší.

Nemám bohužel pocit, že by naše současná doba měla svého Einsteina. Nevidím žádnou takovou osobnost na poli vědy, která by přišla s teoriemi jež by zásadně rozvířily, změnily či posunuly vědecký pokrok člověka tak jako se tomu stalo po zveřejnění Einstenových zásadních teorií. Jistě to není proto, že by již nebylo co objevovat. Je mnoho zákonitostí našeho prostředí, o kterých nemáme ani tušení a přitom by mohli přinést lidstvu mnoho pozitivního například v oblasti úspory energie. Je tomu tak možná právě proto, že noví Einsteinové se jaksi nerodí více než jednou za sto let.
 
Albert se narodil roku 1879 a zemřel v roce 1955. Doufejme, že je zde mezi námi již nový Einstein, který teprve bádá a hledá a jednou - až přijde jeho čas - zveřejní teorii jež převrátí vědecký svět vzhůru nohama a zpřístupní nám něco úžasného. Teorii, která přinese lidstvu technologický skok a posune ho o míle dopředu. Pokud by se narodil kolem roku 1979 mohlo by mu teď být kolem třiceti let. Mohli bychom se tedy dočkat v příštích dvaceti letech vyvrcholení jeho celoživotní práce v podobě objevu, který změní dějiny lidstva. A protože mám naději, pokud by se tato převratná událost udála v takto blízké budoucnosti, že budu ještě u toho, moc bych si přál, aby se tato spekulace naplnila.
Přál bych to nejen sobě, ale především celému lidstvu.      
TOPlist